Čtvrtina veřejných nabíječek v Hampshiru je vypnutá a čtyři samosprávy poruchy vůbec nesledují

Žádost o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím (FOI) adresovaná 17 anglickým krajským samosprávám přinesla přesně takovou odpověď, která vysvětluje, proč veřejné nabíjení stále působí jako loterie: několik z nich vůbec neví, zda jejich vlastní nabíječky fungují.

Žádosti podala společnost Close Brothers Motor Finance. Čtyři samosprávy — Lancashire, West Sussex, Nottinghamshire a Essex — uvedly, že žádná data o poruchách ani o spolehlivosti nemají. Nejotevřenější v tom, proč, byl West Sussex: provozní data patří operátorovi Connected Kerb, a nejde tedy o informace, které by měl úřad k dispozici.

Číslo z Hampshiru

Hampshirská čtvrtina sítě je titulkový údaj, ale rozklad toho čísla váží víc než celkový součet. Pouze 12 z těch 39 bylo mimo provoz z jiných důvodů než kvůli úmyslnému vypnutí. Zbylých 27 někdo vypnul záměrně, protože je využívalo příliš málo lidí.

To je jiný problém a žádá si jiné řešení. Porouchaná nabíječka je selhání údržby. Nabíječka vypnutá kvůli nízkému využití je selhání ve volbě místa — někdo postavil stojan tam, kde poptávka nebyla, a paušál za elektroměr běžel dál. Samosprávy nainstalovaly velké množství pouliční techniky z investičních dotací, které ale nepokrývaly provozní náklady prázdného stání.

Skutečným regulačním tématem je mezera v datech

Britské Public Charge Point Regulations (předpis o veřejných nabíjecích bodech) ukládají operátorům povinnost nabíjecí body udržovat a vykazovat jejich spolehlivost. Zpráva Close Brothers uvádí, že cíle spolehlivosti plní 4% operátorů — 96% je nesplní. Když úřad, který daný majetek vlastní, tvrdí, že čísla patří jeho dodavateli, není v celém řetězci nikdo, po kom může řidič vyžadovat nějaký standard.

Northumberland a Surrey ukazují, že to není nevyhnutelné. Hodinová kontrola 487 nabíječek s výsledkem 97% dostupnosti znamená samosprávu, která síť považuje za infrastrukturu, již provozuje, a ne za hardware, který kdysi koupila.

Proč to dopadá i na majitele Tesly

Nabíjení na Superchargerech tady v sázce není. V sázce je početná menšina britských domácností bez vlastního parkování mimo ulici, pro které je pouliční stojan od samosprávy domácí nabíječkou. Majitel Tesly v takové situaci platí každou noc veřejné tarify a závisí na stání, které někde v nějaké tabulce mohl někdo tiše vypnout.

Promítá se to i do strany poptávky. Ve stejném výzkumu 52% řidičů uvedlo, že veřejné nabíjení nepoužívá vůbec, a jako důvody zmiňovali bezpečnost (17%), cenu (13%), obsazené nebo nedostupné nabíječky (10%) a nespolehlivost (8%). To je problém trhu s ojetými elektromobily stejně jako trhu s novými vozy, a to v zemi, kde se ojeté elektromobily prodávají za 25 dní a Tesla drží tři místa v první desítce. Auta se hýbou. Dalšího kupujícího znepokojuje právě infrastruktura.

Co si z toho odnést

Pokud v Anglii spoléháte na pouliční nabíjení od samosprávy, praktické čtení je takové, že spolehlivost se liší podle kraje, ne podle značky operátora, a že čtyři krajské samosprávy vám o své bilanci nic říct nemohou, protože si ji nevedou. Aplikace, které stav nabíječek sbírají od uživatelů, dělají práci, kterou vlastník majetku nedělá.

John Cassidy, výkonný ředitel Close Brothers Motor Finance, označil zjištění spíš za problém důvěry než za problém hardwaru. Podle těchto dokladů je to obojí — a ta měřitelná polovina se neměří.