Dne 9. prosince 2026 uplyne členským státům EU lhůta pro převedení směrnice (EU) 2024/2853 do národního práva. Nahrazuje režim odpovědnosti za vadné výrobky, kterým se evropští výrobci řídí od roku 1985 — text napsaný v době, kdy produktem byl fyzický předmět, který opustil továrnu hotový. Ten nový říká, že produktem je i software, a to včetně aktualizace, kterou si auto přes noc stáhne.
Pro Teslu, jejíž vozy mění své chování aktualizacemi přes vzduch častěji než vozy kterékoli jiné automobilky, jde o nejzávažnější letošní změnu evropských pravidel, která se netýká schvalování typu.
Co se nyní považuje za vadu
Směrnice rozšiřuje definici „produktu” na vestavěný, samostatný i cloudový software: firmware, operační systémy, systémy AI a digitální služby integrované s vozidlem, bez nichž by vozidlo nemohlo plnit svou funkci. Jmenovitě jsou jako příklady uvedeny navigace a hlasoví asistenti.
To vtahuje do perimetru odpovědnosti několik věcí, o nichž se dříve tvrdilo, že stojí mimo něj:
| Nyní může být vadou | Dříve sporné |
|---|---|
| Vadná softwarová aktualizace přes vzduch | Změny dodaného vozu po prodeji |
| Známá bezpečnostní zranitelnost ponechaná bez záplaty | Nedodání aktualizace |
| Chování adaptivního nebo samoučícího se systému | Výstupy nespecifikované při výrobě |
| Bezpečnostně relevantní aktualizace, kterou výrobce nikdy nevydal | Opomenutí namísto fyzické závady |
Lhůta odpovědnosti činí deset let od okamžiku uvedení produktu na trh, u skryté újmy na zdraví se prodlužuje na dvacet pět let.
Důkazní břemeno se přesouvá
Toto je část, na kterou se soustředí evropští právníci, a část, kterou postavil do čela svého textu i český server auto.cz: dosud musel řidič tvrdící, že nehodu způsobil elektronický systém, tuto skutečnost prokázat.
Směrnice zavádí vyvratitelné domněnky. Vadnost lze presumovat tam, kde výrobce nezpřístupní relevantní důkazy, jejichž předložení soud nařídil, kde produkt porušuje závazné bezpečnostní požadavky, nebo kde jde o zjevnou poruchu. Příčinnou souvislost lze presumovat tam, kde újma typově odpovídá dané vadě a kde technická nebo vědecká složitost činí dokazování pro žalobce nepřiměřeně obtížným.
Soudy navíc získávají pravomoc nařídit zpřístupnění interních záznamů — vývojové dokumentace a telemetrie ze záznamníku údajů o události, který je v autech v EU povinný od roku 2022. Výrobce musí technické důkazy předložit v přístupné a srozumitelné podobě.
Praktický dopad: majitel, který namítá opakované fantomové brzdění, už nemusí zpětně analyzovat percepční systém vozu. Pokud je porucha zjevná, musí výrobce prokázat, že systém fungoval tak, jak měl.
Omezení, které stojí za to znát
Směrnice se vztahuje na produkty uvedené na trh nebo do provozu až po 9. prosinci 2026. Již dodané vozy zůstávají v režimu z roku 1985. Články, podle nichž automobilky „v prosinci začnou odpovídat” za své asistenční systémy obecně, rozsah přehánějí.
Skutečně nevyjasněná zůstává samotná OTA aktualizace. Výrobce, který produkt po jeho uvedení na trh podstatně upraví, může být pro účely odpovědnosti považován za jeho výrobce — což nastoluje, ale jednoznačně nezodpovídá otázku, zda vůz z roku 2026, který dostane aktualizaci v roce 2028, vtahuje touto aktualizací sám sebe do nového režimu. Počítejte spíš se soudními spory než s legislativním vyjasněním.
Členské státy mohou také vypustit obranu „stavem vědeckých a technických poznatků”, díky níž se výrobce zprostí odpovědnosti za vadu, kterou tehdejší věda nedokázala odhalit. Tam, kde ji některá země vynechá, přijde výrobce autonomního řízení o významný štít. Transpozice je věcí jednotlivých států, takže mapa nebude 10. prosince jednotná — srovnejte s Čínou, která letos v srpnu zakotvila odpovědnost výrobce za autonomní systémy do zákona o silničním provozu.