Plug&Charge — princip, kdy zasunete konektor do auta a odejdete, bez aplikace, bez RFID karty a bez klepání na displej — byl dosud funkcí DC rychlonabíjení. Chargecloud a Hubject na konferenci icnc26 v Berlíně oznámily, že jej přinášejí i na AC nabíjecí body.
Co obě firmy chystají
Chargecloud, kolínský dodavatel softwaru pro správu nabíjecích bodů, integruje do svého operačního systému infrastrukturu veřejných klíčů od Hubjectu. Jakmile to bude hotové, dokáže AC nabíjecí bod se softwarem chargecloudu dokončit výměnu certifikátů, na níž Plug&Charge stojí, a provozovatelé používající tuto platformu tuto schopnost získají — slovy Chief Operating and Revenue Officera Olivera Adriana „bez jakéhokoli dodatečného integračního úsilí”.
Šéf Hubjectu Christian Hahn zdůvodnění formuloval přímočaře: rozšíření Plug&Charge na AC síť chargecloudu „přináší tento bezešvý zážitek tam, kde lidé ve skutečnosti nabíjejí nejčastěji”.
V tom je smysl celého oznámení. Plug&Charge dosud žil na DC rychlonabíječkách, jenže tudy do většiny aut neteče většina elektřiny. Parkoviště u zaměstnavatelů, sloupky na ulici, nabíječky u hotelů a v cílových destinacích i stání u bytových domů jsou drtivou většinou AC — a zároveň jsou to místa, kde je ad hoc autentizace nejotravnější: tarif tu bývá nejlevnější, na jaký narazíte, a platební rutina nejneohrabanější.
Sejít se musí tři věci, tu první má Evropa vyřešenou
Plug&Charge není přepínač, který provozovatel zapne. Potřeba jsou všechny tři tyto podmínky:
| Požadavek | Detail |
|---|---|
| Nabíjecí bod | Musí být kompatibilní s ISO 15118-2 |
| Vozidlo | Musí být vhodně vybaveno pro výměnu certifikátů |
| Smlouva | Platný smluvní certifikát od poskytovatele mobility podporujícího Plug&Charge, nahraný v autě |
První z nich je v Evropě čím dál víc samozřejmostí. Podle nařízení v přenesené pravomoci, které doplňuje AFIR, je EN ISO ISO 15118-2:2016 povinná na nových veřejně přístupných nabíjecích bodech od 8. ledna 2026, a od 1. ledna 2027 bude následovat ISO 15118-20:2022 pro nové a rekonstruované body v režimu Mode 3 — veřejné i soukromé. TeslAnt se tomuto harmonogramu i mezeře, kterou nechává, věnoval v analýze dodatku Amendment 1 k ISO 15118-20.
Druhý a třetí řádek jsou přitom to, kde se pohodlí skutečně získá, nebo ztratí — a mají je v rukou automobilka a poskytovatel mobility, nikoli nabíjecí bod.
Co to znamená pro majitele Tesly v Evropě
Vyplatí se odlišit standardizovaný Plug&Charge od toho, co majitelé Tesly zažívají už dnes.
Tesla má automatickou autentizaci po zasunutí konektoru od roku 2012, jenže na Superchargerech jde o její vlastní proprietární schéma navázané na auto a na účet majitele u Tesly, nikoli na smluvní certifikát podle ISO 15118 vydaný poskytovatelem mobility. Výsledný efekt je stejný — zasunout a odejít — ale k hardwaru třetích stran se přenese jen ten standardizovaný.
Praktická otázka pro majitele Tesly u cizího AC sloupku tedy nezní, zda sloupek standard podporuje, ale zda auto drží smluvní certifikát. Tesla podporu smluvních certifikátů podle ISO 15118 pro sítě třetích stran nedokumentuje, takže než budete počítat s tím, že vás tato funkce doprovodí i mimo síť Superchargerů, zeptejte se svého poskytovatele mobility, zda dokáže vydat certifikát, který vaše auto přijme.
Shrnutí
Infrastrukturní část Plug&Charge se doplňuje a AC bylo tou nejzjevnější dírou: segment, kterým prochází většina nabíjecích relací, měl nejméně bezešvou autentizaci. AFIR tlačí nabíjecí body ke standardu podle pevného harmonogramu. Vozidlo a smlouva jsou ty části, které se stále vyplatí prověřit, než na to vsadíte.